IVANČENA

Jako každý rok se i letos v sobotu, která je v kalendáři nejblíže dni skautů, svátku sv. Jiří, konal hromadný výstup k mohyle na Ivančeně. To bychom ale nebyli Hraničáři, kdybychom se tam vydali s prázdnýma rukama. Na oddílovce jsme tedy našli přiměřeně velký kámen a na družinovkách si každá posádka vyzdobila jednu stranu. Nakonec jsme se v sobotu ráno i s kamenem setkali na nádraží a vyrazili na cestu.

 Počasí nám vyšlo, a tak byly vlaky od rána zavalené davy turistů a dalšími skautskými oddíly. Proto také nabíraly stále větší a větší zpoždění, a tak se stalo, že jsme byli nuceni zůstat v Ostravě o hodinu déle. Naštěstí jsme měli všichni s sebou velkou makrelu, takže jsme to zdárně přežili. 

Do Frýdlantu nad Ostravicí jsme dorazili s hodinovým zpožděním, uvázali na tyč náš kámen a vydali se na 9 km dlouhou cestu. Pro ty nejmladší z nás to byl možná i nejdelší výšlap v životě. Ale i my starší jsme si v některých prudkých pasážích s kamenem na rameni pěkně mákli. Přesto jsme to všichni zvládli a dorazili až k mohyle. Slavnostní nástup jsme sice nestihli, ale alespoň jsme si měli kam sednout, i když skautů bylo kolem nás stále dost. 

Cesta dolů už nám šla sama a stihli jsme zahrát i dvě hry. Pod kopcem jsme se pak zastavili ještě na osvěžující kofolu (nanuky neměli). Tím jsme se ale zdrželi už trochu moc a na vlak jsme jako obvykle dobíhali. Po celodenním výšlapu se nám neběželo snadno, zatli jsme však zuby a i přes bolavé nohy jsme vlak stihli.

Tak co, příští rok jedeme znovu? 

Stmelil: Chytrouš

Foto: https://eu.zonerama.com/hranicari/Album/9713123