RODEO
Údolí motýlů - RIO ARDO - 16. až 19. května 2024 - S velkou chutí a odhodláním nejen zvítězit, ale hlavně si užít těch pár nocí pod hvězdami spolu s kamarády, to byla hlavní tužba nás všech, kteří se vydali tam do místa zvaného Údolí Motýlů. Podruhé za sebou opouštíme vlakem Karvinou už ve čtvrtek odpoledne. Pro mnohé to byla vůbec první výprava do přírody s námi - Loka, Bober, Adam, Sofie, Radio s bráchou Martinem. A kdo už s námi na Rodeo někdy jel, ví, že není nic snadného dojít s báglem až do cíle bez pomoci těch starších. O to více mě někteří mile překvapili, že ušli takový kus. Na louku jsme dorazili těsně před setměním a s jistotou postavili stany, povečeřeli a unavení usnuli.
Ráno
nemohlo začít jinak než rozcvičkou, snídaní a první soutěží, kterou
byla stavba jehlánku. Bohužel před desátou dopolední začalo silně pršet a
přestalo až po sedmnácté a opravdu se toho nedalo moc dělat. Po ustání
deště proběhla příprava večeře a po ní příjem Morse třemi způsoby.
Přijeli také další víkendoví obyvatelé louky - Lesani z Karviné. Noc se pomalu vkrádala mezi nás a my šli spát.
Sobotní ráno začalo stejně jako to páteční. Svítilo krásně sluníčko, bylo teplo, ale na rozdíl od pátku to tak zůstalo po celý den. Po snídani se tedy odstartoval maratón soutěží, protože se musel dohnat ztracený čas. Takže na posádky dřevorubecký souboj, bodovaný oběd, Ponny Expres, přetahovaná lanem a na jednotlivce rostlinky, šplh po laně, lasování, uzlařská regata, pětiboj kamenem, sběrová štafeta, shyby, KPZ. Mezitím nesmělo chybět koupání ve vaně a společné hry s Lesany. Po večeři usedáme k ohni, který připravili naši kamarádi a společně se bavíme zpěvem a vyprávěním až do půlnoci, kdy začíná tradičně první hlídka. I o ty se s námi Lesani po obě noci podělili. Myslím, že nikdo neměl problém s usínáním.
V neděli vstáváme v osm a bez rozcvičky. Ta
vlastně přichází záhy, neboť po snídani přesně v devět hodin se vyrazilo
na oblíbené Tři borovice. Body z nich byly vždy zásadní pro celkové
umístění. Adeptů na vítězství bylo hned několik, ale nakonec se to
podařilo Kubovi a jen o deset sekund druhý Marek oba s parádním časem
pod devět minut a o dalších deset sekund následoval Bóža. Ale výborný
čas měli i ostatní!
Návrat do tábora netrval dlouho a počalo se s
balením a úklidem louky. Je to vždy pořádná porce práce a trvá dlouho.
Nejen se sbalit do svých báglů, ale zamaskovat ohniště, uskládat dřevo,
odnosit lavičky, vytřídit odpad, nanosit vše k autu přes brod, mezitím
se stihnout najíst a umýt kotlíky, převléknout do krojů atd. A až teprve
potom můžeme vyhlásit u stále stojícího stožáru pod naší vlajkou jméno
toho nejlepšího ze členů a rovněž nejlepší posádku. Královskou posádkou
se tedy stala družina Zálesáků a z ní vzešel i král Rodea Kuba.
Stožár míří k zemi, vlajka kapitánovi a následuje pochod k nádraží. Na karvinském perónu zahřmí hraničářský pokřik a tím Rodeo skončilo. Byly to krásné tři noci, které vyplnily čas dnešních dětí, na které, pevně věřím, nikdy nezapomenou.
Stmelil: Miky
