ZAMYKÁNÍ ŘEKY OLŠE

Lehký déšť a pak zase klid. Nebylo úplně teplo, ale pohyb nás brzy zahřál. Počasí si pro nás zkrátka připravilo typický podzimní den – chladný, ale s vůní dobrodružství.

Tradičně jsme začali přivítáním na nástupu, vyvěšením oddílové vlajky a zpěvem naší hymny. Poté si Guláž opět připravil několik zábavných her před posledním vstupem na vodu.

Rozdělili jsme se do čtyř týmů.

První hrou bylo chytit se (všichni z týmu) předmětů, které byly nahlas vyřčeny – dřevo, trubka, kotva... Člověk by nevěřil, jak rychle se dá rozběhnout, když jde o body!

Druhou hrou bylo lov hadů. Vytvořili jsme čtyři "hady" – každý tvořený pěticí hráčů. Hlava hada měla plácnout ocas jiného hada. Poslední přeživší had vítězil.

Třetí soutěž prověřila týmovou spolupráci i přesnost. Nejprve bylo potřeba sesbírat tři lasa a jeden míč. Lasa jsme spojili, vytvořili z nich kruh, a z určeného místa do něj museli vhodit míč. Když se to podařilo, čekalo nás ještě házení z jiného bodu – a nakonec výzva největší: zasáhnout z posledního kruhu pramici stojící opodál na trávě. Každý neúspěšný pokus byl "odměněn" dávkou dřepů. Tahle hra nás spolehlivě zahřála!

A pak přišlo na řadu to hlavní - závod o Modrou stuhu.

Zálesáci proti Stopařům, pět kol napětí a soutěžního ducha. Po prvním kole to vypadalo vyrovnaně, ale postupně se ukázalo, že Zálesáci mají tentokrát navrch. Stopaři statečně bojovali, ale tempo soupeře už neudrželi. Vítězství si tedy odnášejí Zálesáci – a s ním i právo připnout Modrou stuhu na svou vlajku pro celý příští rok.

Po závodě následoval nezbytný úklid lodí, pádel, vest a Plechárny. Teprve potom se otevřely dveře klubovny, kde začala tradiční Barbucha, Zálesáci převzali dort za vítězství a veselí pokračovalo až do večerních hodin.

Zamykání řeky se opravdu povedlo – přispěla k tomu nejen velká účast, ale hlavně výborná nálada všech zúčastněných.

Tak zase na jaře, až se řeka znovu otevře!

Sepsal: Miky